Epocha k Úřadu pro civilní letectví, 2. díl

21. 4. 2022

V minulém díle článku Epocha k Úřadu pro civilní letectví jsme se zaměřili na období od roku 1902 až k počátku 20. let minulého století. Článek skončil podpisem Pařížské úmluvy a tím i formálním počátkem Mezinárodní komise pro letectví (CINA – Commission Internationale de Navigation Aériéne), resp. Mezinárodní komise pro leteckou navigaci (ICAN – International Commission for Air Navigation). U této organizace také začíná dnešní 2. díl.

Hlavní výbor CINA za svého člena přizval sekčního šéfa, akademika prof. Dr. Antonína HOBZU, zakladatele československého mezinárodního práva, člena Institutu mezinárodního práva a člena Stálého rozhodčího soudu, ke spolupráci na přípravě Kodexu mezinárodního leteckého práva. Současně byl požádán o zřízení Československého právního výboru pro letectví.

27. 2. 1922   Dr. A. Hobza požadavek CINA předal Ministerstvu obrany s doporučením na zřízení čs. právního výboru v čele se zkušenými polními piloty, kpt. A. CHARVÁTEM  a kpt. R. ELLNEREM.

25. 9. – 30. 9. 1922 V Praze se uskutečnil „V. mezinárodní kongres o leteckém právu“ v gesci Československého právního výboru na základě požadavku CINA, účastníky označen za „velmi zdařilý“.

Poznámka č. 5) Významným přispěním Dr. Hobzy vzniklo české letecké názvosloví a čs. pobočka Sdružení pro mezinárodní právo, později jako samostatné Československé sdružení pro mezinárodní právo.

1923   Československé civilní letectví řídilo Ministerstva veřejných prací (MVP) prostřednictvím Leteckého odboru III.B. (LO III.B.) vedený sekčním šéfem Ing. JANOTOU. Mezi nejbližšími spolupracovníky byl ministerský rada Ing. PECOLD (Odbor 1.A-5b), vrchní stavební rada Ing. Zdeněk JANÁK (Odbor IV-17b), vrchní rada Ing. Antonín BREBERA (Odd. XIIa), vrchní rada Ing. MERHAUT (Odd. XVIIb), Ing. Bedřich TRNKA, od r. 1919 – 03/1937 ředitel civilní části letiště Kbely, od 5. 4. 1937 – 15. 3. 1939 ředitel „Státního civilního dopravního letiště Praha“ v Ruzyni.

23. 11. 1923 Československo ratifikovalo Pařížskou úmluvu. Akt byl prvním velkým úkolem i úspěchem Leteckého odboru MVP. Posílil politické uznání nového státu uprostřed nové Evropy s letectvím mezi nejvyspělejšími, např. Francií, Holandskem, Německem, V. Británií, Itálií, Polskem aj.

8. 7. 1925      Zásady Pařížské úmluvy uvedené ve vnitrostátní platnost a další nezbytné úpravy právních poměrů v čs. letectví (i v otázkách touto konvencí nedotčených) vedly ke vzniku prvního čs. zákona č. 172/1925 Sb., o letectví. Ve znění zákona č. 48/1938 Sb., se stal odrazem společenského řádu své doby. Chránil  pokojné užívání pozemků, objektů a ostatních předmětů na „ploše, přes které se letí.“ Provozování letecké dopravy a letišť vycházelo ze živnostenského podnikání, ale leteckou činnost a letecký provoz zákon neupravoval. Předpokládal, že zkušenosti získané při dalším rozvoji letectví budou vyžadovat změny a doplnění, ale při každé změně nebude třeba vždy „uvádět v pohyb státní aparát“. Vládu zmocnil, aby nařízením vydávala letecké předpisy.

18. 3. – 12. 10. 1926          V úřednické vládě Jana ČERNÉHO stál v čele Ministerstva veřejných prací Ing. Václav ROUBÍK, osmý ministr v pořadí, s významným podílem na přípravě „Základní výstavby letiště v Praze/Ruzyni“.

1. 7. 1927      Vznikla funkce „technického komisaře letecké výkonné služby“, kterou zastával Ing. Jan BERVÍDA.

1929/1930     MVP procházelo reorganizací a velkými změnami ve správě civilního letectví.

20. 8. 1929   Ing. J. BERVÍDA převzal nově zřízený post „vrchního ministerského komisaře ve výkonné službě ministra civilního dopravního letectví“. Zřízení funkce vedlo k pozdějšímu vzniku správního orgánu pro výkon státní správy ve věcech civilního letectví.

Letecký odbor III.B (LO III.B) tvořila:

. Odd. 13a    S agendou správních a technických záležitostí, leteckých linií, v čele s Ing. Zdeňkem JANÁKEM

. Odd. 13b    Pro zkoušení letadel, letadlových motorů, leteckého personálu, vedení Leteckého rejstříku a výkonných letců, v čele s Ing. dr. tech. Gustavem ŠTÍCHEM.

. Odd. 14      Záležitosti pozemní organizace a řízení leteckého provozu, RWY/TWY, údržby provozních ploch, komunikací, vodohospodářských staveb, pozemních světelných a zabezpečovacích zařízení, traťového zabezpečení letového provozu, v čele s Ing. Jaromírem NAJBRTEM.

Do letectví vstupovalo „Oddělení 26b“ s agendou zákonných a právně správních záležitostí v letectví, automobilové a vodní dopravy a mírovými smlouvami.

4. 4. – 11. 4. 1930   Praha poprvé hostila účastníky plenárního zasedání Mezinárodní letecké Konference (CAI – Conference Aeronautique International). ČSR zastupoval Ing. V. ROUBÍK.

31. 12. 1932 Letecký rejstřík MVP evidoval 141 letadel (z toho 106 strojů domácí konstrukce, 15 strojů z licenční výroby čs. leteckého průmyslu, 20 zahraniční výroby), 45 dopravních letadel, 2 amatérská a 3 balony

20. 1. 1933   V Leteckém rejstříku MVP bylo zapsáno 270 letců, z toho 70 dopravních pilotů.

28. 2. 1933   MVP vydalo „Pravidla o minimálních podmínkách způsobilosti k létání“.

22. 3. – 23. 3. 1933 V Praze na Staroměstské radnici se uskutečnilo XXXI. zasedání „Mezinárodního sdružení leteckých dopravců“ (IATA – International Air Transport Association), kterému předsedal gen. ředitel IATA, van den BERCH van HEEMSTEDE. Československo zastupoval Ing. V. ROUBÍK, nám. ministra MVP a ředitel ČSA, Ing. František STOČES.

Ve dvacetileté existenci „První československé republiky“ (1918-1938) se ve vedení MVP vystřídalo 15 ministrů v pořadí: František STANĚK, Antonín HAMPL, Bohuslav VRBENSKÝ, František KOVAŘÍK, Alois TUČNÝ, Antonín SRBA, Rudolf MLČOCH, Václav ROUBÍK, Franz SPINA, Jan DOSTÁLEK, Ludvík CZECH, Jan DOSTÁLEK (dvakrát), František NOSÁL, Karel HUSÁREK, Dominik ČIPERA. Na prahu II. světové války ve vládě „Druhé československé republiky“ byl ministrem dopravy div. gen. Ing. Alois ELIÁŠ (1. 12. 1938 – 15. 3. 1939).

29. 9. 1938   Předehru II. světové války obstaraly čtyři evropské mocnosti, Německo, Francie, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, a království Itálie, dojednáním tzv. „Mnichovské dohody“, ve Führerbau, representativním sídle německé „Národně socialistické dělnické strany“ (NSDAP – Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei).

5. 10. 1938   Prezident republiky prof. JUDr. Edvard BENEŠ, PhDr. odstoupil z funkce.

6. 10. 1938   Vznikla samospráva „Slovenska a Podkarpatské Rusi“, Československá republika se stala „Česko-Slovenskou republikou“, méně oficiálně „Česko-Slovenskem“.

22. 10. 1938 V ranních hodinách za přísného utajení, prezident jako soukromá osoba s chotí Hanou a doprovodem, odletěl do exilu ve V. Británii.

OBDOBÍ 1939-1944

14. 3. 1939   Slovensko vyhlásilo samostatnost pod ochranou Německa.

15. 3. 1939   Ráno v 06:00 hod. se ze severu, západu i jihu dala do pohybu čela německých útočných armád. Ruzyňské letiště obsadila 7. Flieger Division Luftwaffe. Ostatní čs. letiště byla okupována, letecký průmysl zabrán, pluky čs. armády rozpuštěny. Němci ukořistili 1586 letadel.

Poznámka č. 6)       K témuž datu ČSA a Československá letecká společnost, a. s. měly asi 320 zaměstnanců, jejichž počet postupně klesl na 80. Obě společnosti musely opustit hangárové prostory, co Němci označili za nepotřebné, uskladnit ve skladech Elektrických podniků v Košířích nebo zlikvidovat. Mnoho materiálu a dokumentů se zaměstnancům a pracovníkům MVP podařilo ukrýt do míst, kde přečkaly celé válečné období téměř neporušeny.

Německý prezidiální šéf Ministerstva dopravy a techniky usiloval zapojit co nejvíce čs. leteckých odborníků do německého leteckého průmyslu. Pracovnímu úřadu mezi prvními dal k dispozici prof. dr. Ing. O. BRŮHU, dr. Ing. J. MARKA, Ing. F. ZELENÉHO, Ing. A. JANOUŠKA, později ještě Ing. WEYSSERA. Do konce r. 1943 z původního Leteckého odboru odešla více jak polovina čs. odborníků. Němci nezapomněli na „Svaz letců“ ani na původní „Aeroklub Republiky Československé“, základny ilegální činnosti a organizátory přechodů čs. letců do zahraničí. Četní funkcionáři byli pozatýkáni, organizace rozpuštěny.

26. 4. 1939   V platnost vstoupily některé části „Říšského leteckého práva“. Krátce poté vznikl „Letecký úřad“, byla provedena nařízená změna značky státní příslušnosti letadel z „OK“ na „D“ a čs. letecký provoz byl prakticky ukončen.

1. 7. 1939      Na ruzyňském letišti zahájilo činnost nové velení „Fliegerhorst-Kommandantur Prag-Rusin“, podřízeno plzeňskému velitelství letištní oblasti „Luftgau-Kommando VIII“. MVP bylo zrušeno a z čs. „Leteckého odboru zůstala pouze málo početná „odborná skupina“, převedena na Ministerstvo dopravy, zřízené sloučením Ministerstev železnic, pošt a telegrafů. Resort dopravy dále vedl div. gen. A. ELIÁŠ, 19. 6. 1942 Němci popraven v Praze-Kobylisích za odbojovou činnost.

1942 – 1945 JAN LICHNER byl v londýnské exilové vládě pověřen záležitostmi MVP. Vznikla „Letecká poradní komise“ s úkolem připravit poválečné uspořádání československé letecké dopravy. Do činnosti komise byl zapojen G/Cpt. pplk. Alois KUBITA s velkými zkušenostmi čs. vojenského leteckého přidělence ve Velké Británii.

1. 11. – 7. 12. 1944 Z podnětu F. D. Roosevelta, prezidenta USA, v Chicagu (stát Illinois) probíhala Mezinárodní konference, na níž byla sjednána „Úmluva o mezinárodním civilním letectví“ (International Civil Aviation Convention; ÚMCL), známá jako „Chicagská úmluva“. Členem československé exilové delegace byl A. KUBITA.

Pokračování příště.


Shrnutí vývoje regulace civilního letectví v našich zemích sepsal badatel historie československého letectví a autor řady publikací Ing. Lubomír Dudáček.
Máte nejasnosti? Zanechte nám vzkaz
Autor stránky: Šéfredaktor

Zanechat vzkaz:

Děkujeme za váš zájem nás zkontaktovat. Odpověď zašleme na vámi uvedený email. V případě dotazů nesouvisejících s touto stránkou využijte prosím možnosti v sekci Kontakty.
Vaším podnětem se bude zabývat: Šéfredaktor