"Trnitá" cesta: Z pekla ke světlu na konci tunelu - díl čtvrtý

Dnes uveřejňujeme čtvrtý a zároveň i poslední díl série článků "Trnitá" cesta. ÚCL i  ÚZPLN přijaly hlášení o události a zvažují další postup... 

Odkaz na první díl článku "Trnitá" cesta

Odkaz na druhý díl článku "Trnitá" cesta

Odkaz na třetí díl článku "Trnitá" cesta



Image


Scénář č. 4:

Pro začátek pár otázek. Jaká je představa ÚCL, byť by třeba byla i naivní, o účinnosti tohoto způsobu vnímání prevence? Co to je ta prevence? Sáhnout si na ni nemůžeš, změřit se nedá, vidět to není. Snad někdy slyšet ano, ale nelibě to zní. Nicméně tam, kde chybí sebevědomí (nesmí ho být přespříliš), dostaví se brzy nejistota a z ní plynoucí chyby. Úřadu pro civilní letectví (jeho pracovníkům – myšleno, ne tomu baráku) sebevědomí nechybí. Veškerá snaha lidského potenciálu ÚCL je jedna a tatáž – pokusit se sladit obecné představy letecké legislativy, národní i nadnárodní, s nepsanými aviatickými zákony, jež byly za více než sto let napsány krví a také s tím nejzákladnějším zájmem leteckého spotřebitele - létat. V mnoha případech se jedná o protichůdné procedury. Proč? Protože nejen mnozí účastníci pohybu v trojrozměrném prostoru se obávají nazývat věci a jevy pravými jmény. Totéž platí i o mnohých, kteří se tento pohyb snaží regulovat. Co k tomu obě skupiny vede? Hm, viz májor. No nic, my chceme oslovit tu gramotnou část aviatické veřejnosti, která projeví zájem naslouchat. Nenapravitelným potížistům a zakaždéokolnostichytrolínům (jedno slovo) nepomůžeš ani, kdybys jim zlaté vejce na stříbrném tácu nosil. Nechtěl jsem zrovna použít konstatování o perel sviním házení.


Prevence spočívá v každodenní lopotné práci, o jejímž smyslu někteří z Tvého okolí už dávno pochybují, ale jejíž dopad může přinést ovoce v tom smyslu, že je ušetřen jeden aviatický život. Za to Tě nebudou odměňovat, velebit, ani na rukou nosit, protože se to třeba nikdo nikdy nedozví. Navíc někomu tím můžeš šlápnout na kuří oko. Nelze konstatovat, že tímto a tímto opatřením jsem zabránil třem, pěti, deseti leteckým nehodám. Jediné, co si můžeš preventivními postupy vysloužit, je nelibost té části letecké veřejnosti, která nedohlédne dál, než na špičku vlastního nosu. A to se opět týká obou výše zmíněných skupin. Líbivé grafy na bezpečnostních konferencích jsou pouze o tom, k čemu už došlo. Když už se ale něco stane, je třeba z toho vycucat všechno, co lze. Nikdy není možné se smířit s názorem typu … „Na tohoto aktéra letecké nehody/incidentu nic nemáme, protože blablabla…. Musíme počkat, až zase něco udělá a pak si ho podat“. Budeme tedy čekat, až zabije třeba tři - čtyři lidi a on čirou náhodou přežije? Tak tento postup rozhodně není můj šálek kávy.


ÚCL tu prioritně není od toho, aby za každou cenu někoho trestal. Ale na druhou stranu není od věci uvědomit si, že na hrubý pytel nemůžeš dát jinou záplatu, než tu s identickou látkovou strukturou. Abychom tak nějak učinili v historicky nedávné minulosti preventivní činnosti zadobře, v roce 2010 jsme v dobré víře realizovali první etapu kampaně „Doletíš“. Další následovaly více méně v ročním intervalu. V roce 2017 jsme skončili poslední etapou. Proč? Kdo má zájem podívat se nazpět, do historie kampaně, zjistí několik skutečností:

  • První etapa měla charakter kontrolního chrousta. Oťukávala zájem ve sledovanosti. Ujala se.
  • Dalších několik etap svým obsahem zpočátku gradovalo, aby byl následně zaznamenán pokles sledovanosti. Opět se nabízí otázka - Proč? První etapy se vyznačovaly tím, že jsme ukazovali, jak se co nemá dělat a když někdo má dar podceňovat okolní podmínky a přeceňovat svoje schopnosti, jak to potom dopadá. Zkrátka a dobře teklo hodně krve. Protože člověk je šelma krvelačná, aviatika nevyjímaje, byla počáteční sledovanost vysoká. Ale co si budeme povídat, časem se i vepřo - knedlo - zelo přejí. Po několika etapách kampaně sledovanost upadala.
  • Proto jsme se rozhodli přešaltovat a změnili jsme metodu. Pokusili jsme se veřejnosti podat určitý návod, jak se v některých nestandardních situacích zachovat, anebo jak se chovat, aby k nim nedošlo. Ukázalo se, že jsme byli naivní jako vánoce. Krev netekla a sledovanost vykázala suverénně nejnižší hodnoty. Co tedy následovalo? Prozatímní utlumení kampaně.
  • Tematicky jsme se vyčerpali. Asi dvouleté přešlapování na místě co do snahy komunikovat s aviatickou veřejností bychom rádi ukončili.


Jak tedy dál? Není nic horšího, než když se o něco a ve prospěch někoho snažíš a setkáš se s nezájmem. Můžeš to svádět na cokoli. Pokud se nepodíváš pod svůj vlastní práh, se žádnou zpětnou vazbu se nepotkáš. Řekli jsme si tedy, že se pustíme na tenký let. Letectvo se generačně mění. Doby předávání aviatických zkušeností po skončeném létání u letištního baru jsou na ústupu. Začíná převládat fenomén modlitebních knížek, bez nichž si mnozí představitelé nastupujících generací neumějí představit ani cestu na WC, aby náhodou nepropásli informaci, že jejich kámoška je zrovna u bazénu na Rhodosu. Všeobjímající spása předávání informací je spatřována ve využívání elektronického fenoménu. Otevřeli jsme proto ten jejich „fejsbůůůk“ a na tomto vysokorychlostním médiu míníme občas připomínat některé reálné letecké události a dávat je do souvislostí s dosud vytvořenými díly kampaně Doletíš. Uvidíme. Platí přece, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Pochopitelně počítáme i tentokrát s reakcemi šťouralů, kterým se nezavděčíš ničím už proto, že jsi z ÚCL. Pro strach ale máme uděláno.


Vážím si bez výjimky každého, jehož trpělivost mu dovolila dočíst až sem. Vážím si každého, kdo umí říct nahlas racionální názor, i když je tzv. proti proudu. Vlastně hlavně právě proto.


Václav Vašek

Inspektor bezpečnosti

Úřad pro civilní letectví


Image

Politika_bezpecnosti.jpg

PZZ.jpg


doletis.png


drony.jpg


Pruvodce_GA_1.jpg


LPaL__PVP_EU_BANNER.jpg


seminare.jpg


essi_logo.jpg

Kalendář aktualit

červenec 2019   < >
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        
Výběr jazyka česky english